Orientální tance, u nás spíše známé jako břišní, se během posledních let staly tak populární, že skoro v každém městě najdete nejméně dva kurzy, ve kterých se můžete naučit ladným pohybům rukou a rytmickému pohupování boků do hlubokého dunění bubnů. Tento druh tance má dlouhou tradici a zmínky o něm můžete najít dokonce i ve starém Egyptě. Jeho původní poslání se poněkud liší od představy, kterou většina z nás o orientálních tancích má. Dříve ho tančily výhradně ženy a mužským očím byl zakázán – možná i proto, že měl ženám ulevit v porodních bolestech. V průběhu let však došlo k různým změnám a dnes je běžné, že instruktorem břišních tanců je na východě muž.

A jak vůbec takový tanec vypadá? Tanečnice, provázené orientální nebo dnes i moderní hudbou, mohou pohyby boků, rukou a za pomocí rozmanitých gest znázornit radost, něhu či smutek. Plynulé, pomalé a jako by zasněné prvky vystřídá veselé cinkání penízkového šátku a energické pohupování boků, vlasy vlají v půvabné otočce. Tento univerzální popis se dá použít na každou orientální školu, na kterou jste narazili. Přesto vás ale může zaskočit zjištění, že každý instruktor vyučuje jinak a v konečném výsledku s tancem, se kterým jste uspěli u školy jedné, u té druhé takříkajíc nepochodíte. Někde vás naučí do posledního detailu propracované choreografie, jinde si „jen“ osvojíte rozličné prvky a hodina se vede v duchu improvizace, takže pokaždé tančíte něco jiného. Je jen na vás, čemu dáváte přednost.

Jenže… co věková hranice, ptáte se. Na to vám mohu jednoznačně odpovědět. Žádná není. Tančit může každý, koho to baví a má radost z pohybu. Můžete narazit na orientální tanečnici, která je už v důchodu, stejně jako na takovou, která před pár lety teprve začala povinnou školní docházku.

Pokud se trápíte tím, co si obléci na hodinu tance, nemějte obavy. Vhodné je tílko nebo tričko a pro začátek raději látkové kalhoty (tepláky apod.) než sukni. Obuv se většinou nenosí buď žádná a nebo jsou oblíbené baletní „cvičky“ s měkkou podrážkou, které se dají koupit v každém sportovním obchodě. Kolem boku si můžete uvázat ozdobný šátek, v některých kurzech je dokonce možnost zapůjčit si na hodinu šátek penízkový, díky kterému lépe ucítíte a „uslyšíte“ své pohyby.
Tančírna má obvykle jednu zrcadlovou stěnu, a přestože zpočátku možná nebudete příliš nadšení, neschovávejte se vzadu, ale směle obsaďte místo v přední linii. Lépe uvidíte na instruktorku, budete moci v zrcadle kontrolovat své pohyby a hlavně kolem budete mít hodně místa, protože většina lidí se schovává vzadu.

Díky tanci budete sebevědomější, uvolněnější, veselejší a to přece stojí za to, ne? Tak hurá pro cvičky!